Tento eshop využívá cookies. Používáním toho eshopu souhlasíte s jejich ukládáním.


Zpět na výpis novinek

SWISS ALPINE BATTLE 2018 očima Martina Štěpánka

Věhlasná švýcarská týmovka na letošní rok otevřela kategorii 40+ a Martin Střítecký přišel s nápadem, kterému se nedalo odolat. Zkusili jsme kvalifikaci a jako totálně nesehraný tým (Hradec s Brnem jsou přeci jen daleko od sebe) jsme postoupili mezi 5 týmů do finálového závodu v obci Villars cca 1300 m.n.m.

Jeli jsme jako komplet výprava z Čech s týmy Redrink (Honza Hanák + Mike Velkov), UltimateFitness (Jakub Boček + Pavel Novotný) a TWBG (Jakub Brichta + David Stroupek) a také s námi jelo několik fandících a podporujících. Nicméně mi nepřísluší hodnotit jejich výkony, krom toho, že samozřejmě jeli bomby.

Cestovali jsme už ve středu v noci, bo je tma a jede to rychleji, prý. Ve čtvrtek jsme se tak nějak prospali, projedli a prošli se.

V pátek dopoledne jsme se registrovali, vyfotili na tablo, potkali se s Annie, Sam, Laurou, Karlem, Patrickem, Adrianem, Frederickem, Spencrem, … To jsou Games atleti, kdyby to někdo nepoznal. A jestli nevíš, co to jsou Games, tak to je stejně jedno.

Odpoledne nástup do bazénu a WOD 1 „Biathlon“. Zaplať Bůh, že plavání rozhodovalo pouze v případě remízy. Jinak by za nás museli obodovat plavčíka s bidlem. Rozhodujícím výsledkem v Duatlonu byly kalorie našlapané na Bike Ergu, což nám šlo i vzhledem k dobře zvolené taktice nejlépe. Ani jeden Marťas se neutopil a to byl hlavní cíl pátečního startu v závodě.

Sobota ráno a exkluzivní výhled na prosluněné Alpy. Vyvezli nás zubačkou na 1700m.n.m a odtud jsme startovali „Trail Run“. Asi nejlepší byla hláška jednoho z organizátorů: „je to asi 6 km a měli by jste to stihnout asi do 45 minut…“. Tak věřím, že ti, co tam nebyli poprvé tušili, co je čeká. My jsme si to jen představovali. Trochu do kopce, trošku z kopce, krávy, trošku do kopce, rovinka, víc do kopce, trošku z kopce, namrzlá tráva, víc do kopce, ještě víc do kopce, do kopce, míň do kopce, do kopce, míň do kopce, hodně do kopce, nevíš, kde jsi, kolik toho ještě bude.Borec u fáborku zahlásí: „tohle je poslední kopec, pak už jen downhill …“. S Martinem jsme to zvládli parádně a jako tým jsme doběhli první do cíle.

Pak začal „crossfit“ jak někteří (Filip Trojovský) s oblibou říkají, protože běhání a plavání je prostě běhání a plavání.

martin-stepanek-2018-a.jpg  martin-stepanek-2018-b.jpg

Sobotu jsme zvládli velmi dobře, napáchali jsme minimum chyb a ztratili jen 2,5 bodu. Soupeři nám stále šlapali na paty a my jsme věděli, že to bude boj do poslední disciplíny. Náročnost se stupňovala.

V neděli ráno překážková dráha, týmově druhá pozice za mě skvělá, protože na ručkování jsem netušil co předvedu. Nespadl jsem. Za to na mokré trávě v zatáčce jsem letěl a na mokré kládě jsem trochu bruslil. Marťas mě už dávno vyhlížel z cíle .-)

Pak to přišlo, kupa synchronizované práce a kupa gymnastiky. Synchronizuj dva, co se potkali až tady. Synchro Bar Muscle upy celkem dobrý, počkáš nahoře na druhýho. Jen jsme nebyli tak rychlí. Všechny týmy končili v rozmezí 30s a my bohužel poslední.

Finále. Celkem 3 části a tolik čísel, pravidel a cviků, že jsme na sebe vždycky koukali, co máme dělat a čekali jsme, jestli nám třeba rozhodčí nenapoví. Paráda. S něčím jsme si poradili skvěle, s něčím dobře a s něčím skoro vůbec.

Ale to k závodům patří, získávat zkušenosti, učit se, poučit se.

Závod byl skvěle organizačně zvládnut. Počasí si asi taky umějí ve Švýcarsku objednat. Takže třešničkou na dortu byla zlatá kompletně jedlá čokoládová medaile pro náš Czech CF Maters team.
Osobně děkuji za podporu WORKOUT.EU, v šortkách se sportuje jedna radost (jen bych tam dal nějakou malou kapsu na drobný na kafe nebo klíč od tělocvičny).

Martin Štěpánek
CrossFit Hradec Králové