Zpět na výpis novinek

Rozhovor s Petrem Marečkem

Ahoj Petře, na začátek bych se tě chtěl zeptat, jak si vlastně přišel ke vzpírání a v kolika letech si začal?
Ahoj, začal jsem v 10 letech, po tom, co trenér dělal nábor na základce, dělá se to tak tady každý rok. Probíhá to tak, že se zkouší trojskok, dřep s tyčkou nad hlavou a podobné cviky, aby se zjistilo, jak jsou na tom děti s mobilitou, výbušnou silou a na základě toho se pak začíná trénovat.

Jak vypadaly první měsíce tvého tréninku?
Moje začátky nebyly asi úplně ideální a takhle se to teď už rozhodně nedělá. Začínal jsem normálně s osou a hned na prvním tréninku jsem už začal přidávat kila a už na prvním tréninku jsem trhnul nějakých 16kg a sám jsem vážil tak 25kg, naštěstí mám dobrou mobilitu takže to šlo.
Teď je alespoň u nás trénink dětí ze začátku hodně o mobilitě a výbušnosti, pak o nácviku jednotlivých pohybů s tyčkou a pak přichází na řadu samotná činka. U tréninku dětí nám jde hlavně o všestrannou přípravu. Bohužel to tak nefunguje ve všech oddílech.

Kdy sis začal uvědomovat, že bys to ve vzpírání mohl někam dotáhnout?
Tam to šlo tak nějak rychle. Já hned po dvou měsících tréninku vyhrál Mistroství České republiky a po 4-5 měsících jsem překonal 12 let starý rekord a pak to šlo postupně.
Trenér je Čestmír Sekanina, ale okolo 13 let jsem začal trénovat sám, a hlavně se i vzdělávat, hledat si chyby v pokusech a analyzovat videa
Díky tomu jsem měl možnost vyzkoušet snad všechny tréninkové metody a do teď se vlastně sám na sobě učím.

Měl si hned od začátku nějaký sen nebo cíl, který tě už v tak mladém věku motivoval makat?
To asi úplně ne. Nějaký vyložený cíl jsem tam neměl. Spíš mě to bavilo, šlo mi to, občas jsem se podíval někam na závody, a tak jsem pokračoval dál.
Vzhledem k tomu, že v česku není moc konkurence dostávám neustále dotazy na olympiádu, ne že bych se tam nechtěl podívat, ale celkově se tím nerad stresuju a spíš to beru tak nějak jak to přijde.

Co pro tebe byl doposud největší okamžik v tvé kariéře?
Asi jedny z mých prvních mezinárodních závodů, které byly i jedny z největších na kterých jsem byl.
Byla to taková olympiáda do 15 let a mně v té době bylo 13 a další rok 14 let. Konalo se to v městě Konya v Turecku.
Byla tam spousta sportovců, zahajovací ceremoniál a super atmosféra.

Máš nějaký vzor? Český nebo zahraniční?
To asi úplně nemám. Občas se podívám na nějaký top vzpěrače ze světa, ale vzor žádný nemám

Sleduješ nějaké vzpěrače, kteří mohou lidem něco předat?
Občas sleduji RitvarseSuharevse nebo pár Kolumbijců a to je asi všechno.
Oni všichni hledají složitosti ve vzpírání, na všechno 10 doplňkových cviků, ale ve většině případů nemají zvládnutý základ, neudělají správně dřep, nebo mrtvý tah.
Lidi místo toho, aby dělali základní věci, zavěšují kettlebelly na osu a podobně, protože to viděli někde na internetu, ale už tam nevidí třeba ten rozdíl, že člověk na videu vzpírá 10 let každý den a má to 100 % pod kontrolou.
Nejdůležitější je zařazovat základní cviky a dělat je co nejvíc.

Všiml jsem si, že máš jednu z nejvýbušnějších a podle mě nejhezčích technik ze všech vzpěračů z České republiky. Jak si takovou techniku vybudoval? 
Na tom má podíl asi to celý, jak jsem se to učil částečně sám. Mám techniku jinou než většina lidí, ze začátku to zkoušeli trenéři na soustředěních přeučovat, naštěstí je to potom přešlo. Činku odrážím na úponech stehen, co nejvýš to jde. Nejsem silový typ a když nemám sílu, tak musím mít rychlost a přesnou techniku.

Máš někdy strach z toho, když jdeš třeba na těžký Snatch nebo Clean and jerk? Přeci jen 150 kg nad hlavu netrhá jen tak někdo.
U nadhozu je mi to jedno a nebojím se ani u těžkých pokusů..
U trhu, se na některý pokusy musím hodně přemlouvat, hlavně na tréninku.

Máš nějaký mód, kdy přepneš a je ti všechno jedno?
Ze závodů si většinou nic nepamatuju, tak něco takového tam asi bude, ale nepotřebuju k tomu žádný čpavek a podobný nesmysly. Stačí ovládat svoje tělo a dýchání.
Jediný, co používám, je kofein. Toho dávám na závodech poměrně dost.

Tvůj Instagram je plný různých užitečných rad, jak zlepšit celkově mobilitu a techniku vzpírání. Co si myslíš, že je v dnešní době největší problém u lidí, kteří začínají se vzpíráním a poradil bys jim něco?
Základ je mobilita, a hlavně se soustředit na základní cviky. Důležité je si najít správného trenéra, protože spousta lidí to učí špatně a pak se to strašně těžce přeučuje.
Já osobně spoustu věcí řeším s fyzioterapeuty a celkově se snažím spolupracovat s co nejvíce odborníky, aby to všechno fungovalo. Pak až to předávám dál.
Já, když vím, že má nějaký člověk problém, doporučím mu nějaké mnou vyzkoušené cviky, dáme tomu většinou 14 dní. Když to nepomůže tak ho pošlu za fyzioterapeutem a ušetříme času, kdy by se neposunul a třeba se zbytečně zranil.

Máš nějakou „oblíbenou“ variaci snatche a clean and jerku, která je podle tebe nejlepší pro zlepšení obou liftů?
Pokud bych to bral u sebe, tak trh ze země a nadhoz ze země. Prostě základní cviky.
Lidem často pomáhají věcí jako hangsnatch a další, kdy musí úplně maximálně propnout to tělo ať v kyčlích nebo v kolenech, tak je to donutí mnohem víc, než když jdou ze země.
Celkově je důležité vědět co tam je za chyby a podle toho stavět trénink, jednoznačně to takhle doporučit nejde.

Ty jsi vlastně k tomu, že děláš vzpírání na vysoké úrovni i online trenér. Co bereš ty osobně jako největší úspěchy v online trénování, které se ti doposud se svěřenci povedly?
Zatím nejsou žádné větší úspěchy na závodech.
Největší úspěch měla Monika Gavlovská, která vyhrála Mistrovství České republiky žen, ale to už je nějakou dobu zpátky. Tu jsem vedl 3 poslední měsíce, kdy shazovala do váhovky, ale zároveň posunovala osobáky v tréninku. Za úspěch považuji i letošní 4. místo Moniky Buzkové na Mčr žen, kde se jí po roce vzpírání podařilo přemístit 88 kg.
Všichni dělají ale posuny na váhách. Třeba jeden kluk z Ameriky se posunul za měsíc o 15 kg v nadhozu.
Největší pokroky jsou ale u všech v technice.

Chtěl by si někdy v budoucnu být Full time trenér vzpírání?
V tom vzpírání je bohužel takový malý okruh lidí, že se tím nedá úplně živit, proto jsme se teď zaměřili i na CrossFit a mobilitu, aby ty tréninkový plány byly víc všestranný, a není to čistě jen vzpírání.
Určitě bych se ale nebránil trénovat jen vzpírání, kdyby to šlo.
Ale je bohužel těžký sehnat dost lidí, aby to finančně mělo nějaký smysl.

Děláš ještě něco kromě vzpírání a online trénování?
Máme rozjetých několik projektů.
Teď poslední projekt je OneRep, to se zaměřuje na crossfitový věci. Nabízíme trhačky, gripy na hrazdu, opasky, trička a spoustu dalších.
Celý to vzniklo tak, že jsem nemohl sehnat trhačky pro sebe, protože se mi vždycky třeba po 3 tréninkách roztrhaly.
Takže jsem začal hledat dodavatele a celý se to letos posunulo až tak, že se přidaly další produkty a celý se to zabalilo pod jedno značku.
Součástí toho je i coaching.

Měl bys nějakou radu pro lidi, jak se i v těchto dnech udržovat a úplně nevypadnout z tréninku, když zde máme Corona virus a posilovny jsou zavřené?
Dporučil bych pracovat na mobilitě, což je ideální v tomhle období, protože na to lidi normálně nemají tolik času.
Teď se stejně člověk tolik neposune, pokud nemá doma svůj gym, takže zaměřit na mobilitu se úplně nabízí. K tomu zařazovat vhodné cviky na posílení středu a další, které se dají bez problému odcvičit doma.

Je před tebou aktuálně nějaká soutěž, na kterou se připravuješ?
Teď vůbec nic.
Měla být Evropa v Moskvě v dubnu, ale tomu úplně nevěřím, takže se připravím asi až na podzimní ME. Stejně aktuálně není možnost tréninku.

Na jaké soutěže v posledních letech jezdíš?
Jezdil jsem extraligu za Berlín, pak jezdím na Slovensko a ještě za Horní Suchou… takže Česko, Slovensko a Německo.
Letos to byly asi 3 závody z plánovaných zhruba 20.

Jak vypadá tvůj klasický tréninkový den? Kolik toho za den třeba sníš?
Sním většinou 3-4 jídla denně.
Větší snídaně, oběd maso a rýže se zeleninou a pak to stejný k večeří a občas třeba druhá večeře.
Trénuju většinou 4x týdně, vždycky nějaký dřepy, čelní nebo zadní.
Pak následuje technika, Powersnatche, powercleany a doplňkový cviky, každý trénink je jiný.
Teď se snažím zařazovat hrazdu, protože jsem měl dřív problémy se zády, tak se to teď snažím kompenzovat.

Jaký je tvůj názor na doping ve sportu, a především ve vzpírání?
S dopingem ve sportu je to celkově složité, a především ve vzpírání se na to komisaři zaměřují ještě více, takže oproti ostatním sportovcům máme často mnohem více testů. Jedním z problémů je také to, že v některých státech vůbec neprobíhají dopingové kontroly tak jak by měli a je potom těžké někomu takovému konkurovat

Je tady ještě něco, co děláš kromě vzpírání a trénování? Máš třeba nějaké koníčky, kterým se věnuješ ve volném čase?
Bohužel na to není moc čas, ani peníze. Všechny moje koníčky jsou časově a finančně náročný. Od 7 do 15 jsem jezdil motokros. Teď občas Down hill na kole, což je finančně lepší, ale svezl jsem se letos jen párkrát. Celkově mám rád adrenalinové sporty.

Jaké máš tréninkové osobáky na dřepy?
Na čelňák 210 kg a na zadní se mi jednou povedlo 250 kg.
Jinak každý rok se alespoň jednou povede 230 kg na zadní.

Já ti děkuju za tvůj čas a chtěl bych se zeptat, zda bys chtěl ještě něco na závěr vzkázat lidem, který tento rozhovor budou číst?
Rozhodně pracovat na mobilitě a na základních cvicích a nevymýšlet blbosti.

 

 

Rozhovor udělal Martin Pavliš - workout.eu