Tento eshop využívá cookies. Používáním toho eshopu souhlasíte s jejich ukládáním.

Rozhovor Aleš Bursa

Rozhovor s Alešem Bursou

Profesionální kulturista v kategorii IFBB ELITE.
Osobní trenér působící v Praze.
Osvěta, motivátor a humanista

Rozhovor Aleš Bursa

Ahoj, na začátek bych se tě chtěl zeptat, kdy se u tebe poprvé objevila myšlenka začít chodit do posilovny?
Sportu se věnuji od nejútlejších let. Nejdřív jsem chodil do Sokola, kde jsme se jako děti věnovaly především pohybovým dovednostem, základní atletice, gymnastice, ale i nějakým cvikům s vlastní váhou a spoustu dalších. Později jsem se zaměřil na atletiku, kterou jsem dělal až do 16 let.
Následně jsem objevil hodně neobvyklý sport Footbag. To je vlastně takový sport s míčkem, kde se dělají různé triky. Kdyby někdo chtěl vědět víc, tak si může na YouTube najít Aleš Bursa Footbag.
Tenhle sport jsem dělal, jezdil jsem s ním hodně po světě jako závodník i jako rozhodčí. Díky tomu jsem procestoval půlku světa s téměř žádným budgetem, takže za to jsem byl vždycky strašně moc vděčný. Já třeba zase pomáhal lidem z footbagu tak, že jsemje nechával přespávat třeba u mě v Praze a do dneška chovám mnoho různých zajímavých přátelství z těchto let.
Měl jsemurčité předpoklady ve výbušnosti a v síle z atletiky a chtěl jsem být ještě efektivnější v technice i síle, takže posilovna byla původně jen plán, jak rozšířit potenciál pro tenhle sport.
Takovej vedlejší produkt bylo i to, že budu nějak sportovněji i vypadat.
Takže jsem si koupil 14 dni před 19. narozeninami permici do posilovny a tím to začalo.
Měl jsem výhodu, že jsem měl základy ve cvicích jako dřep, hyperextenze, břicho a spoustu dalších už z atletiky.
Takže jsem přišel do posilovny a začal s 2 kamarády ze základky, kteří už v té době chvíli cvičili.
Hned od začátku mě chtěli na všechny možný cviky utáhnout, ale třeba na legpress neměli nikdy šanci. Já se skoro rozehříval na váhách, kde oni to měli jako finále a většinou nechodili výš.
Ale třeba ruce jsem měl šíleně slaboučký a na tom to bylo hrozně málo oproti nim, ale naštěstí jsem to rychle doháněl. Stejně tak ramena.

Měl si od začátku závodní ambice? 
Hele, asi 3 týdny mi vydrželo, že to chci dělat kvůli footbagu, ale pak jsem hned zjistil že to chci dělat závodně.
Protože já vždycky když chtěl něco dělat pořádně, tak ta záštita těch závodů pro mě byla taková jistota, že se na to vrcholně připravím, a i v současnosti to tak je.
Vždycky potřebuju soutěž, ke které vztáhnu svoji snahu a pak mám jistotu, že tam předvedu co nejlepší výsledek.
Ze začátku jsem do toho furt dělal footbag.
Z 66kg jsem se dostal za 3 měsíce na 72 kg a byl jsem absolutně naštípanej a neměl jsem skoro žádnej tuk. Pravidelně jsem se přetrénovával a to nebylo dobrý.
Pak jsem vždycky celé léto necvičil kvůli footbagua v září jsem se vrátil a hned za měsíc třeba bylo zas 77 kg.
V té době jsem poprvé začal používat proteiňák.

Co pro tebe byl rozhodující faktor při tom, když jsi šel do kulturistiky na plno a nechal si všeho ostatního?
Bylo to z toho důvodu, že jsem si na to sáhl a viděl jsem, že se vyvíjím daleko rychleji než všichni kolem mě.
Už v té chvíli za mnou chodili lidi, a i v tomhle věku se mě ptali, co tam sypu a podobně. Já o sypání v té době vůbec nic nevěděl, takže jsem nechápal, co tím myslí.
Třeba na mrtvoly jsem v té době dával 8x160 úplně bez problému, a to jsem vážil asi 75 kg.
Měl jsem v té době motto, že čím víc dřeš, tím dál se dostaneš.
V té chvíli jsem ale začal přemýšlet, že mi to celkem jde a možná bych to měl zkusit posunout někam dál.

Pamatuješ si ještě něco z prvních závodů? Jak to probíhalo? Kolikátý si skončil, Jaká váha?
Už tak 2005 na jaře jsem přišel do FitClubu Ludvík s cílem, že se musím přihlásit do klubu, abych mohl závodit.
Pan Ludvík Pokorný se na mě podíval a chtěl vidět hlavně břicho a podobně. Zdál jsem se mu asi v pohodě, tak jsem začal nějaký sacharidový vlny a podobně.
Přibližně měsíc jsem takhle dietil a bylo to pro mě totální psycho.
V té době mi někdo těžko věřil, že půjdu na soutěž, ale pak když jsem ukázal, jak vypadám bez mikiny, tak všichni koukali, protože když sešhubenej, tak je strašně jednoduchý vypadat naštípaně.
Takhle jsem vyhrál první soutěž.
Mistrovství Čech Juniorů.Tam jsmenapříklad soutěžili s Filipem Grznárem (pro oba první závody) a tak jsme se poznali.
Vážil jsem tam 69,7 kg a stahoval cca z 78 kg.
V té době jsem neuměl vůbec pózovat a i Pavel Vacek z Extrifitumi říkal, že když se naučím pózování, tak by to mohlo jít.
Pak tove  finálevyšlo a začal jsem si říkat, že to je to správný, co bych mohl dělat.
Pak bylo MČR, kde jsem byl 3.

Co vnímáš doposud jako největší úspěch? 
Největší úspěch asi nedokážu vybrat.
Já to měl tak, že jsem první dva roky soutěžil, pak jsem 3-4 roky do 26 let necvičil a pak jsem se k tomu zase vrátil.
26.9.2011 mi bylo 26 a řekl jsem si, že dám dietu, začal jsem sacharidový vlny a podobně a za 3 týdny byl Pražský pohár a já ho vyhrál, dokonce i absolutně.
Byl to celkem paradox, ale furt tam očividně byla nějaká svalová paměť a podobně.
Tehdy jsem tam porazil i Milana Obořila, který začínal zrovna v juniorech.
Pak další velký úspěch byly závody v Anglii. Tam bylo strašně těžký se nejdřív usadit a propracovat, ale když se to konečně povedlo, tak v roce 2015 jsem si potvrdil, že i když jsem byl furt naturální, tak jsem vyhrál mistrovství severozápadu ve Warringtonu v Anglii.
Pak dva týdny na to jsem vyhrál na BodyPower v Birminghamu, kde to zároveň byla moje poslední naturální soutěž.
V tu chvíli jsem ale věděl, že takhle už to nechci.
Už jsem věděl, že nikdy nebudu soutěžit naturálně.
V té době jsem poprvé nasadil látky a domluvil se s Filipem Grznárem, že mě na dálku zkusí připravit.
To jsem vyzkoušel nějaký první cyklus a pak jsem na 4 měsíce vysadil.
Pak další velký rok byl 2017, kdy jsem měl přípravu se Slávkem Vinogradovem.
V jižním Španělsku se konala amatérská Olympie v Marbelle, kde jsem byl 6. fakt v top konkurenci. V té době se zrovna rozpadaly federace, takže to bylo fakt krutý. Tehdy to bylo ještě v kategorii do 90 kg.

Snil si a věřil si někdy tomu, že by ses mohl dostat na Olympii? 
Já jsem v tomhle střízlivej. Mně osobně stačí, když se dostanu na tu top úroveň.
Po rozpadu federací spadá Olympie pod tu druhou federaci, ve které já nejsem.
Ale nechci tím shazovat úroveň Olympie. Tam je šíleně těžký se dostat a hrozně moc si cením každého, komu se to povede.

Jaký je tvůj pohled na časté rozdávání Profi karet?
Získat profi kartu je jedna věc a druhá věc je ji umět naplnit potenciálem efektivně. Prostě se v tom realizovat na té další, tedy vyšší úrovni. Ne pouze setrvat na podobném stavu, kdy člověk kartu (v jakékoliv federaci) získá.
Mít prostředky, talent, motivaci neustáledřít i s profi kartou a udržet se na té úrovni je enormní zátěž, není to jednoduchý a rozhodně to není pro všechny, kteří jakoukoliv profi kartu už jednou získají.

Vidíš nějaký rozdíl v tom, když trénuješ sám a když naopak můžeš trénovat se sparingem?
Strašnej! Extrémní! Vždycky jsem chtěl trénovat se sparingem. Nesnáším trénovat sám.
I kvůli motivaci, bezpečnosti a dává mi to celkově větší drive pro tu věc samotnou.
Vždycky jsem měl absolutně top sparingy a fakt všichni byli totálně drsný!

Máš nějakou radu, kterou bys dal mladým sportovcům, kteří začínají s posilovnou?
Mám 2 rady.
První je trpělivost! Nikdo, ale absolutně nikdo nebyl od začátku na top místech hned.
Všichni to mají jako léta a léta dřiny. Speciálně v kulturistice. V jiných fitness kategoriích je to jiné.
V kulturistice je to fakt na dlouho a trpělivost je zásadní.
Čím vícurychlíš věci v začátku, tak tím si zkracuješ dobu, jak dlouho to můžeš dělat nebo kam až se postupně můžeš dostat. (analogie by mohla být například začít sprintem v závodě na dlouhou trať. Okamžitě Tě převálcujou a ani to nejspíš nedokončíš 😉 ).
Nebo je to jako když stavíš barák. Najednou pak nemáš nemáš zdroje na střechu, protože sis udělal diamantovou podlahu.

Druhá je umění naslouchat (vnímat).
Cokoliv je řečeno nebo někde vyjádřeno, tak je potřeba to brát skrze filtr. Zapřemýšlet se, zda to dává význam nebo ne a pokud ano, tak až poté tomu dávat nějakou pozornost a případně to začít zkoušet.
Tohle je třeba zohledňovat úplně u všeho!
Tohle, když udělají všichni, tak budou v pohodě.
Je potřeba být trpěliveja naslouchat a ono to pak přijde.
Ty získáš čas tím, že se vyvaruješ chybám. Nejlepší bude ten, kterej ten proces udělá nejchytřeji.

Ztratil si někdy motivaci ke cvičení, že si chtěl skončit? 
Měl jsem tu pauzu, protože mě tehdy bavil fotbal, jelikož to byl únik z toho stresu a zápřahu ze škol.
Ve 22 jsem začal studovat na Akademii Múzických Umění v Praze a ve 23 na Matfyzu.
Potom taky bylo těžký se vrátit v Anglii, ale vždycky, když přijde ten dílčí úspěch, tak se ta motivace zase vrátí.
A taky čím mám větší publicitu, tím víc se cítím zavázanej sám sobě, abych nezklamal před sebou ani před ostatními.
Moje největší motivace ale je, že nechci selhat sám před sebou.
Spousta lidí ve svých oborech se zlepšuje a maká na sobě a pro mě je nepředstavitelný pocit, že já v tom svém oboru jsem to neudělal a ten život jsem neprožil a nenaplnil tak, jak bych chtěl, ale bylo důstojné mým ambicím.

Jak teď vypadá tvůj jídelníček?
Teď jedu na konkrétní jídla.
Nejvíc jsem dal na kalorie 5,5 tisíc, co jsem dokázal ujíst. Byly tam gainery, proteiňáky, ale to jsem se fakt hrozně přejídal (přemáhal), abych to vůbec dokázal ujíst. Musel jsem zařazovat i trávícíenzymy a podobně.
V živinách to bylo nějak kolem 350 bílkovin, 600 sacharidů a 200 tuků

Jaké je tvoje oblíbené jídlo v dietě a naopak když můžeš “prasit”? 
V dietě si nejvíc pochutnám na lososovi.
Teď třeba losos, špenát a rýže.
Ono když toho moc nemůžeš, tak je fakt příjemný vymýšlet aspoň různý kombinace.
Jinak mám rád samozřejmě burgery, sushi a mnoho dalšího.
Jsem i na sladkosti.
Je ale problém, že když už tam cpeš hodně jídla, tak ani nemáš moc chutě, či prostor na cokoliv dalšího.

Jaké jsou tvoje plány na následující sezónu? 
Zatím žádné nemám. Nevíme, jak se bude co vyvíjet.
Nějakým způsobem si dám pohov od chemie, striktního jídla a rád bych se někam podíval.
Pak pravděpodobně začneme přípravu na závod, který vybereme. Nejdřív to bude ale na podzim.
Já se chystám teď být aktivní i co se týká YouTube a podobně.
Takže se zaměřit i trochu na to PR a tak.
Pravděpodobně to bude ale asi nějakýArnold Classic, Mistrovství světa profesionálů a dál uvidíme.

Kromě kulturistiky jsi vlastně i trenér, jakénejvětší úspěchy se ti povedly s tvými svěřenci? 
To je strašně moc lidí za tu dobu.
V Arábii byla spousta lidí a i v Anglii jich bylo strašně moc.
A nemám zatím tolik závodníků.
Mám jich pár, ale nikdo zatím neudělal takový extra úspěch.
Ale každej člověk, s kterým jsem byl, tak je strašně super osobnost a myslím si, že i díky tomu přístupu nebo jak mě lidi vnímají, tak začali vůbec se cvičením a začali se sebou něco dělat.
Měl jsem například svěřence, který nějakou dobu fyzicky degeneroval díky práci, protože to je řidič tramvaje, ale třeba jednou jsme jeli nohy a on se asi 3x za trénink zeblil. Jenže on se vždycky zvedl a šel dál.Pak i s výkony strašně vyletěl a tenhle přístup se mi strašně líbí a na svých svěřencích si toho moc vážím.

Jaká byla tvoje cesta ke spolupráci se značkou Czech Virus, která tě už několik let podporuje v suplementaci?
Já jsem nejdřív ze začátku nebyl přesvědčený, jestli bych vůbec mohl někoho požádat o spolupráci a podporu.
Ptal jsem se Pavla Vacka z Extrifitu, jestli si myslí, že bych byl oprávněný k tomu, vůbec zkusit nějakou značku oslovit.
Už v té době jsem ale chtěl pod Czech Virus.
Ten mi nejdřív řekl, že teď nemají bohužel místo. Tam jsem napsalna úvod extra strukturovaný dopis, o kterém mi pak kluci zpětně říkali, že v životě nic takového od nikoho nedostali.
Nakonec jsme ale dělali Anabolický inženýry a s tím mi pomohl i strašně moc Pavel Vacek (Swaglift), že jsme toho spolu dost natočili a pravděpodobně se o mě nějakým způsobem zmiňoval a dost mi pomohl vyšlapat cestu.Tak vyšel konečně Czech Virus.
Já tam chtěl hlavně i kvůli tomu týmu sportovců, který tam je.
Do teď mám Czech Virus moc rád a věřím, že jim furt můžu něco dát.
A mně osobně ty jejich suplementy sedí nejvíc.
U virusu mám i svůj kód AB7, což je 7% sleva pro každého.

Jaké suplementy jsou podle tebe nejdůležitější a které jsou naopak úplně zbytečně?
Pro mě je nejdůležitější protein. Užrat to jen z jídla není prdel na trávení a podobně.
Bílkovina je nejdražší makroživina, takže ten protein fakt pomůže. Je to i ekonomicky výhodný a protein má další super složky jako trávicí enzymy, glutamin neboBCAA.
V proteinu je velká konkurence, ale mně osobně Virus vyhovuje v tom, že to moc nepění, dobře se to rozmíchá a chutná to výborně.
Jako používám toho hodně, ale teď třeba i dost Liver.
Je to na ochranu jater, takže když člověk dělá to, co dělám, tak to fakt může dost ochránit.
Ale podle mě fakt stačí protein a případně nějaký stimulant před tréninkem, třeba nakopávač.
Teoreticky by stačil ale jen citruline.
Dosttaky pomůže Joint Max (kloubní výživa). Když máš mírný problémy s regenerací a klouby, tak to už tak po 10 dnech začneš pociťovata hodně lidí si to pochvaluje.
Má to dobrou rozpustnost, super příchutě.
Pomohlo to i třeba Jirkovi Tkadlčíkovi. A to bych chtěl zdůraznit, neboť on musí ustát fakt strašný nápory na aparát!

Kolik prosuplementuješ měsíčně?
Nějak bych řekl odhadem okolo 5 – 6 tisíc. Asi.
Za jídlo to radši spočítaný nemám.

Co dělá Aleš Bursa ve volném čase, když se nevěnuje sobě nebo klientům? Máš nějaké záliby? 
Miluju například dobrou klasickou hudbu. Třeba Johann Sebastian Bach je pro mě životní inspirace a každý den toho jsem schopný spoustu naposlouchat.
Teď když mám před závody 45 minut kardio, tak se to fakt hodí.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna?
Ještě chci několik let trénovat, ale i pak bych rád zůstal v oboru doživotně, takže třeba trénování klientů, větší angažmá v přípravě závodníků a podobně.
Potom třeba zkusit zasáhnout i malinko do politiky svazu a trochu to posunout, když to vůbec půjde.
Myslím si, že v tomhle odvětví bych se mohl ještě pohybovat a rád pomáhat i ostatním.
Rád bych třeba jezdil i na soutěže, klidně z vlastní kapsy (když na to bude) a těm lidem dělal podporu a motivoval je.
V té kulturistice jsem si prošel takovým svým vlastním vývojem.
Dřel jsem v tom a teď díky tomu můžu dělat, co mě baví a jsem za to moc vděčný.

 

Rozhovor udělal Martin Pavliš - workout.eu

Fotogalerie