František Polák

Sedmnáctiletý super talent, s velmi silným životním příběhem, je jedním z nejnadanějších mladých vzpěračů poslední doby.

Jak se František dostal ke vzpírání?
Pět let hrál florbal, rok zkoušel fotbal, ale nejvíc ho přitáhlo právě vzpírání. Ke vzpírání ho dostal kamarád, který ho jednou vzal s sebou na trénink. A byla to láska na první pohled. „Frantu hodně bavilo zvedat činky a šlo mu to velmi dobře. Byl to přirozený talent, to bylo patrné na první pohled. Intuitivně měl hned ze začátku velmi dobrou techniku“ říká o Františkovi jeho trenér Emil Brzóska.

Životní příběh
František se dostal ke vzpírání ve svých 10 letech. V té době ho ze začátku učil Luboš Sršeň. Ten ho naučil základy vzpírání a správnou techniku cviků.
Bohužel jak připomíná jeho současný trenér a mentor Emil Brzóska, začátky vůbec nebyly lehké.
Pochází z chudého romského ghetta na Slovensku. Rodinné zázemí nebylo ideální. „Pamatuji si, že jsme mu platili obědy, museli jsme ho vozit na tréninky a často jsme naráželi na nevoli rodičů, byly to těžké časy“ říká mimochodem pan Brzóska.

A jaký je František v tréninku a v životě, pane Brzósko?
Je to především mimořádně ctižádostivý a velmi inteligentní mladík. Neobyčejně si na něm cením, že vždy drží slovo. Ale je tak trochu lajdák ve škole, na tom musí zapracovat.“ dodává s úsměvem jeho trenér.
Franta trénuje v podstatě každý den, občas vynechá nějakou neděli. Jinak tréninky trvají tak 2 až 2,5 hodiny.

A jaké máte plány do budoucna?
Rok 2018 mi přinesl největší úspěch v podobě bronzu na olympijských hrách mládeže. A cíl je jasný: olympiáda v Tokiu 2020‼ A samozřejmě pokud to půjde i následná olympiáda v Paříži.
Už teď kvůli tomu musí začít ve vyšší věkové kategorii, aby stihl kvalifikaci. Počítáme tedy, že nyní nebude o něm tolik slyšet a nebude se umisťovat na prvních příčkách, protože soupeři budou starší, ale je to nezbytné.  

Na závěr nám nezbývá nic jiného než popřát spoustu úspěchů, jak panu Polákovi, tak i panu Brzóskovi a celému klubu vzpírání Oty Zaremby z Horní Suché.