Měli jsme zde Jirku Orsága a přinášíme vám to nejzajímavější

Jirka začal zase trénovat a snaží se dostat do procesu a bude zase rozjíždět přípravu na závody.
Po Olympiádě měl 3 týdny volna, jelikož před ním byla svatba a veškeré věci spojené s ní.
Postupně se tedy dostává do tréninku.
Jirky jsme se ptali na otázky, které jste si pro něj připravili.

Co by si změnil v přípravě na Olympijské hry?
Vůbec nic, příprava byla celá super, nebylo tam nic špatně. To, že to finále nevyšlo… takovej je život a tohle k tomu patří. Je to bohužel ta míň příjemná část.
Kdybych tu přípravu udělal stejně, tak ten výsledek může být úplně jiný.
Nevím proč to vybouchlo na výrazu, protože za mě tam nebylo udělané nic špatně.
U druhého pokusu v nadhozu mě napadá jen to, že mi potom natíkají ruce při tom nadhozu. Byla to asi kombinace toho, že nateklý prsty a přišlo mi tam to magnésko strašně hladký.
Do budoucna bych si to měl asi víc pohlídat, ale teď už je to jedno.
Trh se po dlouhý době hodně povedl. Sice ten osobák je úplně jinde, ale jsou tam okolnosti, které dlouho bránily tomu, abych se na ty kila dostal znovu. Problémy s rameny se táhly dlouho a teď se to podařilo dát dohromady a ty ramena byly fakt dobrý. I díky tomu byla ta příprava super. 180 kg nebylo těžký, 184 kg už bylo částečně uspokojený psychicky, tak proto to asi nevyšlo. Pokusy jsem ještě zpětně neviděl.
Ale určitě se na tom dá stavět do budoucna.
Mistrovství světa nám teď potvrdili, že bude, ale byl šílenej deadline na registraci. Každopádně jsem registrovanej.
Nepočítal jsem s tím, že bych jel protože jsem nečekal že olympiáda dopadne jak dopadne, a furt to bylo s otazníkem protože v olympijskej rok normálně svět nebývá. Mělo to být v Peru, a nakonec to teda prej bude v Uzbekistánu.

Budeš se chystat na další olympiádu?
To jsem neplánoval úplně, ale úplně se mi nechce končit takhle, takže když tam bude vzpírání a bude šance se tam dostat, protože v tuhle chvíli neznáme kvalifikační systém. Ale když to bude, tak budu dělat všechno proto, abych se tam dostal.

Jakým způsobem probíhá příprava na závody?
Na Mistrovství světa, který teď bude, to v první řadě bude, že se musí řešit, koho tam poslat, naplánovat soustředění a nějaké termíny, což obvykle není jednoduchý. Potom příprava nějakého plánu a konceptu.
Já teď třeba stejně budu trénovat, protože bude finále český ligy, 2 kola Německý ligy. Ale to že budu trénovat na ligu neznamená, že budu mít formu na svět, ale budu se snažit trénovat tak, abych v průběhu toho závodu směřoval formu na ten svět a aby to odpovídalo tomu, že na ten svět můžu odjet.
Připravit ten plán, kempy a odmakat to.
Je to vlastně až takhle jednoduchý.

Nedáš se taky na crossfit jako Klokov?
Klokov závodil v 105 kg a teď má okolo 115 kg, možná míň. Nějakou dobu už ho teď nesleduju, ale někde říkal, že je na ten crossfit těžkej. On ten koncept má ale postavenej jinde. On není crossfitak jako crossfitak protože jede i ty kempy vzpěračský a v jádru je to pořád vzpěrač.
Musel samozřejmě uzpůsobit trénink tomu všemu. Protože dělá něco jiného, ale on zkoušel i závody v kulturistice. Asi to bude v rámci nějakého marketingu. Takže kdo ví, co za tím bude, jestli zvědavost nebo nějaká smlouva.
Já to rozhodně neplánuju. Co plánuju, tak je to shodit určitě třeba ke 120 kg protože tam jsem se cítil nejlíp. Teď se člověk cítí prostě jinak, protože to není pro pohodlný život mít 140 kg při mojí výšce.
Spousta Crossfitáku jsou uprchlíci ze vzpírání.
Každej si za mě zaslouží respekt. Protože vím, že to je brutál. Pro mě je nepředstavitelný to absolvovat protože když vidím, jak to probíhá, tak to je šílený.
Když se o tom s někým a vím nebo vidím to wodko, co se jede, tak pro mě je to nepředstavitelný protože vím, jakou mám fyzičku a je to masakr.
Respekt před všema co se na to dají dobrovolně.

Jak se ti crossfitaci trénujou?
Dobře, mně se strašně dobře pracuje s lidmi, kteří umí pracovat se svým tělem. Je to úplně jiný, než když dostaneš člověka, který nikdy nesportoval a řekne ti – chci se naučit vzpírat. To je strašně těžká práce. Oproti těm jsou crossfitaci úplně super protože většinou umí ty základy.
Lidi co nikdy necvičili, tak třeba neumí ani dýchat do břicha a všechno tohle se učí strašně těžce.
Ani já do teď neumím úplně 100% správně dýchat do břicha.
Další největší problém u lidí jsou kulatá záda, nebo že nemá propnuté ruce. Nejdřív musíš vždycky vyřešit základy a pak až řešit ty detaily.
Je nějaká rada, kterou by si dal svému 17 ti letému já?
Určitě. Za prvé bych byl tvrdší, když jsem nastoupil do Prahy. Chtěl jsem novou osu, ale dostal jsem takovou obyč, která byla strašně ostrá a netočila se a strašně mi to oddělalo zápěstí. Řekli mi, že novou činku dostanu až něco zvednu…

Celý rozhovor najdete zde na Youtube.