Tento eshop používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.

Více informací
Přijmout všechny cookies Personalizovat
Přijmout zvolené cookies

Zpět na výpis novinek

Rozhovor s Davidem Skřivánkem

Ahoj Davide! Na začátek bych se tě chtěl zeptat, jaká byla tvoje cesta k trénovaní?
Tak já když Jsem byl mladší, tak už od pěti let jsem lítal po venku s klukama.
Bydlel jsem na sídlišti, s klukama jsme chodili hrát fotbal, hokej.
Vyrůstal jsem v letech, kdy Česko vyhrálo v roce 1999 první MS v hokeji, pak 2000 a pak 2001, takže v téhle době jsem to sledoval a letěl jsem za mamkou, že bych chtěl hrát taky hokej. Tak jsme se domluvili, že to taky půjdu vyzkoušet a hrál jsem od 7 let do 22.
Ve 14 letech, když jsem v té době hrál v Kometě Brno, tak jsem měl nabídku jít do Sparty Praha, na kterou jsem kývl, a právě ve 14 letech jsem se přesunul do Sparty Praha.
Přišel jsem do 9. Třídy, pak jsem hrál 3 roky za dorost a pak 3 roky za juniorku Extraligu Juniorů.
Pak jsem vlastně šel hrát ve 20 letech první ligu za Litoměřice. Následující rok jsem hrál v Prostějově.

Jaká byla tvoje pozice?
Obránce, dohrával jsem to, moc šikovnosti tam nebylo, takže spíš tvrdá práce.

A proč ses teda teď trenér a né dráha profesionálního sportovce?
Určitě bych sebe nepopsal jako talentovanýho hráče, ale co mě zbrzdilo, bylo v 21 letech v Prostějově, že jsem si přetrhl postranní vaz v koleni, dostal jsem se na VŠ a vlastně ještě v souvislosti s tím zraněním jsem ztrácel chuť k tomu sportu, už mě ten hokej nenaplňoval tolik, jak bych si přál a cítil jsem, že bude lepší krok s tím hokejem skončit a dát se na studium.

Co jsi studoval?
Managment sportu.

A nějaký první kurz sis udělal kdy?
Ten jsem dělal přesně po skončení hokejové kariéry ve 22 letech, na jaře roku 2015.
Rok na to jsem začal trénovat v komerčním fitku FitforAll v Brně.
Pak od toho roku 2016 to byla trochu komplikovaná cesta, kdy jsem rok pracoval v tom komerčním fitku.
Po tom roce, kdy jsem se snažil sám vzdělávat, dělat si kurzy především v zahraničí.

Jaké kurzy si dělal?
Ten první větší kurz, který jsem si udělal je od organizace PICP level 1. Tam jsem narazil na informace, který jsem v tý době vnímal jako hodně pokročilý a v tu danou chvíli jsem cítil, že bych mohl tohle aplikovat velmi dobře na vrcholový sportovce a že právě tohle se v Česku moc neřeší.
Jsou to věci jako strukturální rovnováha, mobilita, prevence zranění, limitující faktory, jestli to je síla, výbušnost nebo rychlost.
A po tomhle, co jsem absolvoval tenhle kurz, tak jsem si říkal, že mám celkem dobrý kontakty v hokejovým světě a že by nemuselo být špatný, kdybych napsal do pár klubů, jestli by neměly zájem tam mít kondičního trenéra, který by mohl obohatit tu jejich přípravu tímhle směrem.

Takže tady začala ta cesta kondičního trenéra?
Jojo, bylo to v roce 2017, kdy jsem se dostal do Prostějova k Jestřábům k mužům, to byl můj první tým.

Takže to byla tak nějak cesta, po které chceš jít?
Jo, v tu danou chvíli jsem se chtěl dostat k tomu vrcholovýmu sportu do profesionálního sportu a poštěstilo se mi, že ten Prostějov mi dal šanci. Absolvoval jsem tam celý 3 roky.
Pak další kurzy, které jsem si dělal, byl navazující PICP level 2 a potom následující rok jsem jel na svůj první live seminář do Německa do Stuttgartu k pánovi, který se jmenuje Wolfgang Unsold.
Má společnost – Your Personal Strength Institute a tam jsem jel na svůj první seminář.

V tu chvíli se mě kluci ptali, že joo, ty jedeš do Německa. Jak se na to těšíš?
A když jsem jim vysvětloval, že tenhle seminář je na 4-5 dní a dám za to 40-50 tisíc, tak si klepali na čelo, kroutili hlavou, ale já jsem věděl, že se na tomhle semináři můžu dostat k informacím, které mě můžou extrémně posunout dál.

Takže si jel na ten seminář s tím, že si už měl připravené určité otázky?
Je to spíš o tom, že tyhle semináře v tom zahraničí mají určitý téma. Tenhle člověk to má rozdělené na témata/moduly, kdy každý ten modul se věnuje specifické oblasti.
Můj první seminář byl modul 4, který se věnoval výživě, měření kaliperem, hormonům a dalším.
Já jsem potom mohl přijet do Česka a začít měřit ty svoje svěřence, a zjišťovat jaký je optimální množství podkožního tuku, jakou to má souvislost s hormonama, s jejich množstvím energie, kvalitou regenerace, s progressem v tréninku a tyhle další věci.

Jaké další školitele si měl možnost potkat v průběhu své cesty?
Charles Poliquin, to byl silovej trenér a legenda silového sportu.
On 20-30 let připravoval vrcholový sportovce na top úrovni.
Měl pod sebou mistry světa, Olympijský vítěze. On byl vyjímečnej v tom, že dokázal připravit sportovce z různých odvětví a dokázal dle toho odvětví najít to, co ten jedinec potřebuje rozvíjet. V tom on byl vyjímečnej.
Existují siloví trenéři, kteří vynikají jenom v jednom až dvou daných sportech, ale on připravoval jedince, kteří si šáhli na medaili třeba v 25 různých sportech.
Potom Stephane Cazeault, ten vytvořil společnost Kilo Strength society a od tohohle člověka jsem se začal vzdělávat. Mně dává smysl se vzdělávat od lidí, kteří produkují dlouhodobě perfektní výsledky se svými svěřenci. Že to není jen o té teorii a propagaci a marketingu, ale že fakt pracují s lidma, kteří mají perfektní výsledky ve svém sportu.

Co bys doporučil začínajícím trenérům?
Za mě je určitě důležitý zjistit si v jaké oblasti bych se chtěl specializovat. Jestli je to příprava vrcholových sportovců, jestli je to silová příprava nebo jestli je to přeměna postavy nebo chci jen pracovat s businessmany, kteří se jen chtějí cítit lépe a podle toho se rozhodnout, jakým směrem bych se chtěl vydat a v té oblasti najít lidi, kteří produkují perfektní výsledky.
V tomhle mi přijde ta Česká scéna hodně limitovaná, a proto jsem se chtěl dostat hodně do světa a od těch lidí se učit.
Já jsem si třeba sám zjišťoval, kdo produkuje nejlepší výsledky v zahraničí a kdo pracuje třeba s hráči v NHL, kteří pak podávají perfektní výkon dlouhodobě. Měl jsem možnost právě zjistit, s kterýma trenérama pracují ti nejlepší, a rozhodl jsem se vydat touhle cestou.
Bylo mi jedno, kolik to bude stát, ale prostě jsem chtěl jít touhle cestou.

Koho ty už si měl možnost připravovat z top hráčů z NHL?
Teď se mi v léta naskytla možnost připravovat hráče Dominika Simona, který ještě v létě hrál za Pittsburgh Penguins. Potom teda během podzimu podepsal s Calgary Flames a ještě díky němu jsem se dostal k Honzovi Ruttovi, který vyhrál v září s Tampou Bay Stanley Cup.

A chtěl bys do budoucna připravovat primárně hráče z NHL a mít třeba 20 hráčů z NHL?
Joo, jako určitě bych se chtěl dostat do téhle pozice, ale já vnímám, že to je o tom vývoji, jít krůček po krůčku. Takže když trenér odvádí dobrou práci a ti jeho svěřenci budou spokojeni a budou podávat dobrý výsledky, tak je jen otázka času, než se vypracuje na tu dobrou úroveň.
Můj základní přístup je ten, že můj úspěch je přímo úměrnej úspěchu mých klientů.

Je tohle i něco, co tě vlastně žene dopředu?
Jo, určitě. Právě to mě žene dopředu i v oblasti vzdělání, abych potom já těm svým svěřencům mohl poskytnout lepší nástroje pro ten jejich rozvoj. Abych já se neustále vzdělával a oni se mohli pořád posouvat. Abych vlastně pořád vyhledával, kde je prostor pro zlepšení a kde jsou třeba nějaké nedostatky.
Kondiční trénování není jen o samotným tréninku, ale je to i o stravě, suplementaci, regeneraci, kvalitním spánku a další.

Na základě čeho sestavuješ svým svěřencům plány?
S každým klientem/hráčem udělám úvodní diagnostiku, kde zjistím, jak na tom aktuálně je. Jedná se o diagnostiku pohybového aparátu. Rozsah pohybu, kde má limitace, kde je omezenej rozsah, mobilita, jestli má uzavřený nebo otevřený ramena. U hokejistů bývá hodně častý problém v kotnících, protože kotník je po celou dobu fixovaný v brusli a pokud to oni nekompenzují, tak ten kotník postupně zatuhne a ztrácí tu svoji přirozenou mobilitu. A víme, že pokud je zatuhlej kotník, tak se to posouvá postupně nahoru a může být viníkem dlouhodobých problému s kolenem, s kyčlí, s bolestí spodních zad. Takže se vždy snažím identifikovat, kde se skrývá ten problém hned ze začátku, abych mohl odhalit ty slabý články, který můžu takhle odstranit, a pak můžeme pracovat.

Takže spolupráce s tebou je převážně na delší dobu?
Jojo, přesně tak. Už teď když se mnou chce někdo spolupracovat, tak nabízím spolupráci na delší dobu od 12 týdnů, protože během těch 12 týdnů se já můžu zaměřit na ty základy, z kterých se ten jedinec může posunout dál.
Já se držím takového hesla, že čím širší budeš mít základnu, tím vyšší můžeš mít vrchol. Ty základy budou totiž vždy stěžejní pro ten další vývoj.
Důležité je identifikovat cíl jedince, dle diagnostiky zjistit, kde je slabej článek a na čem je třeba zapracovat a potom se můžeme posunout dál.

Čím myslíš, že se nejvíc odlišuješ od klasických trenérů?
Řekl bych, že důraz na tu kvalitu pohybu, technika provedení, diagnostika, vytvoření dlouhodobého programu přímo pro toho jedince. Nejedná se o jeden vzor, který bych používal s každým klientem. Takže vlastně individualizace při tvorbě dlouhodobého tréninkového programu.
Dejme tomu třeba začínám často s jedincema na Split squat, protože vnímám tenhle cvik jako svkělej cvik na odstranění disbalance mezi levou a pravou nohou, ať už v oblasti mobility nebo síly, pracuju na mobilitě kotníku, plná flexe v koleni, pak často bývají zkrácené flexory kyčlí, stabilizace středu těla a zjistím, že ten jedinec provádí perfektně ten split squat, tak pak nevidím problém v tom se posunout k pokročilejším cvikům.

Myslíš si že zrovna v těhlech situacích můžou pomoct třeba vzpěračský boty?
Musím z vlastní zkušenosti říct, že teď dva měsíce zpět jsem si pořídil Nike Romaleos 4. Nikdy jsem neměl vzpěračky. Poslední tři roky jsem trénoval v Metconech a občas jsem měl tréninky v barefootech. Tak musím říct, že ty Romaleosy jsou perfektní pro trénink spodní části těla, protože perfektně udrží stabilitu toho chodidla a zajistí i správnou dráhu kolene.
Ten jedinec si líp pohlídá dráhu kolene, aby nešlo příliš dovnitř nebo příliš ven a protože nemusí tolik stabilizovat to koleno, tak líp zapojí i ty svaly a může se líp soustředit na tu čínku a na ten pohyb.

Jakej je podle tebe největší rozdíl mezi Metconama a Romaleos 4?
Hlavně ta stabilita. Ať už dělám vzpěračský varianty, přední dřep, zadní dřep, tak ta noha úplně perfektně drží na zemi. To je i u dřepu, že já když postavím ty nohy do určité pozice, tak u těch Romaleos mám jistotu, že ty chodidla se nebudou nijak vytáčet a že tam, kam jsem si je postavil, tam budou stát. U těch Metconů už jsem trochu cítil, že se mi začíná rotovat noha doprava nebo doleva.
Určitě to může pomoct i s držením klenby.
Vysvětluju i klientům, že pokud si tu botu koupí, tak že to nevydrží jak klasická bota třeba 1-2 roky, ale že to vydrží třeba 5 let a že je to fakt dobrá investice. A pokud plánují vrcholově trénovat a jsou to sportovci, pro které je ten silový trénink důležitý, tak ji určitě do budoucna využijou.

Jaký jsou podle tebe nejdůležitější suplementy?
Tak já aktuálně vnímám jako nejdůležitější suplementy kvalitní multivitamin. Je to právě tím, že spousta studií prokazuje, že v potravinách není tolik minerálů a vitamínů, jako bylo 20-30 let zpátky a tím hektických, stresujícím životem spotřebováváme ještě víc těch minerálů a vitamínů a je potřeba je ještě externě dodávat. Takže vnímám ten multivitamin jako fakt potřebnej, zvlášť u vrcholových sportovců.
Pak další suplement, který vnímám jako nezbytnej je magnesium, kterej se taky spotřebovává se stresem a fyzickou aktivitou. A pokud beru magnesium bizglycinát, tak krásně zklidňuje nervovou soustavu před spaním nebo po tréninku, kdy já vlastně chci zklidnit to tělo. Pak ještě vitamín D+K často doporučuju svěřencům.

Co třeba creatin?
Joo, ten taky využívám. Ale já vnímám, že nejdůležitější je zajistit kvalitní základy, takže ve stravě to je jídlo. Je třeba dostatek kvalitních bílkovin, zeleniny, ovoce, zdravých tuků a potom začít řešit suplementy. I v angličtině je suplement doplněk, takže jen doplňuje. Spousta lidí jí právě blbosti a pak si myslí, že to kvalitními suplementy dožene.
Četl jsem, že třeba Omega 3 je dobrej na spalování. Snižuje vlastně zánětlivost v těle. Ale pokud já jím kvalitní potraviny, kvalitní ryby a další suroviny s dostatkem Omega 3, tak já díky těmhle kvalitním potravinám zajistím to optimální množství.
Další super věc je glutamin, protože je ze studií dokázaný, že zvyšuje růstový hormon a důležitý je to, že zaceluje střevní stěnu. Teď v posledních letech vzrostlo povědomí o tom, jak je důležité trávení pro člověka a jakou to má spojitost s naší náladou, energií, tak ten právě dokáže zacelovat střevní stěnu.

A je podle tebe nějaká specifická doba, kdy by se měl dávat?
Já ho dávám po tréninku do post-workout shaku, ale dá se kdykoliv v průběhu dne.
Dávám vždycky 5-10g, ale najdou se i studie, kde se doporučuje třeba až 80g denně.
Další zajímavost o glutaminu je to, že je to adaptogenní aminokysela a je vhodná pro někoho, kdo má nižší příjem sacharidu, takže třeba někdo na low-carbu nebo třeba na ketu.
Příjem toho glutaminu po tréninku zajistí obnovu svalového glykogenu, protože ten glutamin se dokáže v těle přeměnit na svalový glykogen.
Ale taky to není vhodný pro všechny.

Máš ty někoho, kdo tě trénuje a od koho se učíš?
Já jsem si kupoval tréninkový programy od toho Stephana Cazeaulta z Kilo Strength Society. To je člověk podle mě, kterej v té oblasti program design je mistr ve svém oboru. Že to je fakt člověk, kterej je v tomhle nejdál. To je právě o tom, že já jako trenér si můžu zaplatit trenéra, který mi vytvoří program podle mých cílů, a já se na základě toho můžu učit. Kolik tam je cviků, jaký opakování, jak se mění programy ve fázích. Nestane se, že bych třeba jen dvakrát týdně stejný trénink na vršek a podobně.
Podle mě je opomíjená proměna v tréninku, že spousta lidí vnímá jenom počet opakování a série, ale já zohledňuju i tempo provedení, že to není jen tak, že jedu 1 sec dolu a 1 sec nahoru, ale různě to měním, měřím pauzy a chodím třeba 4 sec dolu, 1 nahoru.
Třeba s pauzou je to tak, že spousta trenérů nezohledňuje délku odpočinku mezi sériemi, ale já mám takový přístup, že chci přesný ty podmínky, abych mohl objektivně mapovat progress těch svých svěřenců.

Takže máš před každým tréninkem rozplanovaný, co přesně budeš s klientem dělat?
Jojo, přesně tak. Áčkovej cvik, kolik sérií, kolik opakování, jak dlouhý tempo, jak dlouhou pauzu, pak béčkový cviky, kolik sérií a tak dál.
Já na to používám tréninkový program, který se jmenuje Train heroic a takhle když svýmu svěřenci poskládám nějakou fázi a jeden konkrétní trénink už dává 4x nebo 5x po sobě, tak vidím i ty předchozí výkony z tréninku, tak třeba další trénink můžu vidět, že určitá váha byla předchozí trénink a proto se teď budu chtít zlepšit o 1-3 kila. Pokud já bych si nezapisoval ty váhy a neměl nad tím přehled, tak bych ani objektivně nemohl určit, jestli se zlepšuje nebo ne.
Pro mě je to i lepší s tím klientem, že mu třeba můžu ukázat, že před dvěma měsícema byl tady a teď je tady, tak to může pomoct tomu, že klient víc důvěřuje a chce dlouhodobě pokračovat v té spolupráci.
V tom je super i ten kaliper, kdy po každé té fázi probíhá měření  a já tam poznám, jestli on tam po těch 3-4 týdnech přibral svalovou hmotu, nebo to bylo jen v tuku. Pak jestli třeba dlouhodobě spaluje tuk a všechno to je objektivně.

Máš ještě nějaké slovo na závěr?
Určitě vzkaz těm trenérům, aby byli pořád hladový, neuspokojili se a prostě makali na sobě. Když si udělám první trenérský kurz nebo vystuduju kondičního trenéra a neříct si, joo, už toho znám spoustu, ale furt chtít být hladovej po těch informacích. Protože jak už jsem říkal, že když se budu chtít učit já od lidí, kteří produkují perfektní výsledky, tak pak když to budu aplikovat na svoje klienty, tak i oni se budou posouvat.

 

Rozhovor udělal Martin z Workout.eu